10. 1. 2012 - Jiří Zuzaník, 5QB

Studenti v terezínském ghettu

---

4. a 5. ledna 2012 prostřednictvím PK dějepisu navštívila desetičlenná skupina z gymnázia Lesní čtvrti, společně se žáky posledního ročníku 17. základní školy ve Zlíně, ústecké město a bývalé ghetto Terezín. Jakoby i počasí vědělo, na jak neradostné místo se chystáme, většinu prvního dne bylo zataženo, dalšího pršelo. Po ubytování v Magdeburských kasárnách (která v minulosti sloužila jako ubytovna pro Židy) jsme si nejprve vyslechli sérii přednášek a poté vyrazili do města. Původně byl Terezín projektován jako pevnost, stavěl se od roku 1780 až do roku 1790 (tedy po celou dobu vlády Josefa II.), ale svému účelu nikdy nesloužil. Roku 1940 si Malou pevnost vybralo gestapo jako vězení, roku 1941 se z Velké pevnosti stalo židovské ghetto. Dohromady zemřelo v obou pevnostech více jak třicet tisíc lidí převážně židovského původu – zbytek tvořili odpůrci nacismu. Dalších sedmdesát tisíc Židů odjelo transporty do Osvětimi a několika dalších vyhlazovacích táborů.
Když jsme odjížděli z tohoto krutě poznamenaného místa, velmi se všem ulevilo. V Terezíně panovala trýznivá atmosféra a ve vzduchu jakoby zůstal pach smrti a utrpení. Na vlastní oči jsme spatřili stovky hrobů (které byly ovšem spíše památníky – většina těl skončila v masových hrobech nebo v urnách), krematorium, muzeum historie ghetta i ubytovací celu nainstalovanou tak, aby skutečně ukázala špatné podmínky bydlení, kterými si Židé museli projít. Ale bez ohledu na to vše byla návštěva nesmírně důležitá. Ukázala nám věci, na které nesmíme zapomenout, bez přikrášlení a v plné syrovosti. Pokud nechceme, aby se dějiny opakovaly, je třeba se dívat a pamatovat si.