26. 1. 2018 - RNDr. Tomáš Danielis

Zimní kurz v Nassfeldu

---

Do Nassfeldu jezdíme 20 let a každoročně si říkáme, čím nás ještě může alpská příroda překvapit. A tak se také stalo: Alpy nám opět připravily velmi pestrý týden.

Mně jako vedoucímu kurzu připadl úkol vést deník naší alpské výpravy.

První den zrána nás přivítala mlha tak hustá, že by se dala krájet.  Na první pohled byla naprosto obyčejná (všude bylo bílo), ale na druhý pohled už účastníci uviděli podivuhodné znaky horského střediska – krásně vlnitě upravený svah, tzv. manchester. Díky tomu, že známe toto středisko velmi podrobně, tak jsme pro žáky fungovali jako slepecký pes a bílá hůl v jednom. Samozřejmě, že žáci byli zvědaví na ta alpská panoramata, která jaksi nebyla, tak jsme se aspoň snažili při zastávkách žákům líčit, kde se nachází, jak to tam vypadá, co mohou vidět….. Z výrazů jejich tváří jsme pochopili, že nám moc nevěří, a že spíše očekávají návštěvu petrohradské Ermitáže. I přes drobnou nepřízeň počasí byly sjezdovky upravené fantasticky a kilometry jsme polykali plnými doušky. Každopádně musím konstatovat, že všichni prokázali během tohoto velmi těžkého dne naprostou disciplinovanost a kázeň, tak jak to má na řádných školách být.

Druhý den byl ale pro žáky naprostým šokem: viděli Alpy, sjezdovky, svůj hotel, všechny členy svého družstva naráz, ale hlavně viděli Slunce a modrou oblohu.

Dva dny jsme strávili v takovémto opojení,

které nás tak trochu až ukolébalo do poklidného stereotypu nádherného pohodového alpského střediska, které jsme protínali všemi možnými směry a nabírali další desítky kilometrů ve spojení s úžasnými panoramaty Alp.

Samozřejmě nás další den čekalo překvapení: Slunce bylo, modro bylo, sjezdovky jsme viděli, hotel taky, spolužáky též, ale trochu nám zafoukalo. Tuto změnu bych vyjádřil takto: „fučelo tak, že i alpští ptáci chodili pěšky“. Proto jsme raději zvolili cestu do údolí, kde bylo samozřejmě téměř bezvětří. Po dojezdu do spodní stanice jsme ale zjistili, že lanovky na hřebeni nejezdí díky dalšímu náhlému zesílení větru.

Je pravda, že vítr byl trochu silnější. Nejvíce to pociťovali jedinci málo váhově vybavení, kteří při této příležitosti pochopili proč je dieta či omezený přísun jídla vyloženě na škodu a cestou z kopce se pasovali do role běžkařů.

 

A nyní nastala otázka: jak se dostaneme k hotelu. Cesta zpět do sedla se stala tím pádem trochu dobrodružnější. Hlavně bylo před polednem, byl hlad a nikdo nevěděl, jak to bude dál.  Někteří měli štěstí, že se dostali do přistavených skibusů. Zbytek pochopil, že není jiné cesty než se trochu projít alpskou krajinou v lyžácích a s lyžemi na ramenou. Naštěstí jsme jim den předtím vysvětlovali disciplínu zvanou skialpinismus, a že mají možnost si ji ihned vyzkoušet, což někteří zpočátku brali jako pokus o joke, ale brzy pochopili, že i v lyžácích se dají dobře poznat jiné dimenze alpské přírody. Naštěstí tento úkaz trval jen 2,5 hodiny a po polední pauze jsme se opět vrhli na poloprázdné svahy. Je důležité doplnit, že poloprázdné svahy převažovaly po celý týden a důkazem je množství naježděných kilometrů, které se u všech družstev pohybovalo kolem 60 km za den.

 

Na závěr chceme konstatovat, že nálada a atmosféra u všech zúčastněných se celý týden udržela na vynikající úrovni jak na svahu, tak i v hotelu. Žáci po celou dobu kurzu projevovali snahu na sobě pracovat a zlepšovat se, k čemuž přispěly i rozbory jízd na počítači. K pohodové atmosféře kurzu přispěly i večerní společné programy žáků.

Děkujeme všem účastníkům za výše uvedený přístup a chování.

Ve fotogalerii se můžete přesvědčit o charakteru počasí celého týdne, které vám potvrdí výše uvedené informace.

SKOL a budeme se těšit na další společné sportovní akce.