V květnu jsme se na zlínském vlakovém nádraží smutně rozloučili s našimi španělskými studenty a od naší návštěvy Španělska nás dělila nekonečná spousta dní. O to větší údiv jsme prožívali v září na stejném nádraží jako před čtyřmi měsíci při nástupu do autobusu směr stověžatá. „Zítra vážně letíme? Už?,“ říkal si každý z nás. Všichni jsme prožívali podobné pocity nejistoty, zvědavosti, napětí, natěšení, drobného stresu spojeného s prožíváním něčeho nového a neznámého… Jaká bude moje španělská rodina? Co když mi nebude chutnat jejich jídlo a budu mít hlad? Co když nebudu rozumět? Co když si nebudu mít co říct s rodiči mého studenta? Co by se stalo, kdyby… Otázek spoustu a odpověď nikde.
30. 10. 2019 - Lenka Galatíková, 3.C
Výměnný pobyt aneb jak se nám dařilo ve španělských rodinách
S blížícím se přistáním na letišti v největším městě Baskicka Bilbau nervozita exponenciálně vzrůstala. Při čekání na naše kufry na nás zpoza prosklených částí mávala usměvavá skupinka našich studentů. Za pár chvil jsme se s nimi vřele objímali a nervozita byla najednou ta tam. Většina z nás pak s rodinami zavítala do různých restaurací nebo přímo domů, kde nás čekal skvělý oběd o několika chodech. Celé odpoledne jsme pak strávili společně na pláži v městečku Castro Urdiales. I přes pošmournou oblohu a jemný déšť jsme otestovali vodu Atlantického oceánu, bez toho by to snad ani nešlo. Byl to skvěle strávený podvečer plný vtipných historek z České republiky, koupání se v ne zrovna nejteplejším moři, tradiční české i španělské hudby, zážitků z letních prázdniny a něco jako badmintonu.
V pondělí ráno jsme poprvé zamířili do školních lavic. Při vstupu do školy jsme zůstali naprosto ohromeni. Ze všech nástěnek, zdí, dveří na nás totiž koukaly fotky. Naše fotky! Kam jste se pohnuli, tam visela nějaká vaše fotka. Chvíli nám to trvalo, ale pak jsme si docela zvykli. Následovala tour po komplexu budov, které tvoří školu Centro de formación Somorrostro. Na dopoledne jsme také měli domluvenou schůzku s panem Borjou Liaño Abarrategi, starostou města Muskiz. Po příchodu z radnice zpět do školy jsme začali pracovat na e-Twinningovém projektu 'The World of Today'. Tentokrát jsme zpracovávali mnohem složitější témata, u kterých bylo potřeba použít příslušnou slovní zásobu. Ve čtvrtek jsme veškeré úsilí, které jsme při zpracovávání témat vynaložili, zúročili při závěrečné prezentaci našich projektů. Ne jenom že jsme zjistili zajímavé informace, ale zároveň to pro nás byla taková malá příprava na maturitní zkoušku nebo jazykový certifikát. Pondělní odpoledne jsme strávili v městečku Portugalete, jehož historii a zajímavosti nám představila mladá slečna jménem Sara. Sara je vysokoškolská studentka, věkem nám tedy byla docela blízko, což bylo velkou výhodou. Její výklad byl skvělý a zábavný. Mimo jiné zajímavosti nám poradila, která jídla máme určitě vyzkoušet, které místo je úžasné pro vyfocení nádherných fotek, která restaurace je ve městě nejlepší, kde najdeme tu nejbáječnější zmrzlinu a mnoho dalšího. Sara nám dělala tour guide i v úterý, kdy jsme zavítali do Bilbaa. Kromě procházky po starém centru a modernějších částech města jsme navštívili Guggenheimovo muzeum moderního umění. I když většina z nás modernímu umění rozumí asi jako dadaistické básni, díky skvělým průvodcům jsme měli moc pěkné odpoledne ve víru barev, čar, tvarů, zvláštních úkazů a pochopitelných či nepochopitelných významů děl. Středeční den jsme věnovali poznávání La Arboledy, městečka v horách s pohnutou historií. V muzeu hornictví jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o běžném životě horníků v této oblasti. 
Protože byla středa předposledním dnem, který jsme u našich španělských studentů trávili, rozhodli se uspořádat barbecue party. A tak jsme se po návštěvě hornického muzea přesunuli na malé hřiště, kde si pro nás Španělé přichystali nejrůznější španělské masité speciality. Nechyběl ani odvetný přátelský fotbalový zápas. Celý večer jsme se skvěle bavili. Muchas gracias amigos! Čtvrtek jsme začali vskutku netradičně. Když totiž Amaia přišla do třídy, přinesla s sebou také několikery španělské noviny, kde byly různé články týkající se naší návštěvy Muskizu. Dalo by se říct, že naše popularita neustále vzrůstala. To nejlepší však mělo teprve přijít. Dopoledne bylo naší povinností navštívit petrochemickou společnost Petronor, která velmi štědře sponzoruje školu Centro de formación Somorrostro. Nakonec to však byla zajímavá podívaná. Po prohlídce celého areálu této rafinerie nás Amaia vzala na nádhernou procházku po pobřeží. A teď zpět k té popularitě. Jeden z rodičů našich Španělů nás pozval do Muzea moderního umění v Bilbau na vysílání jedné z nejposlouchanějších stanic v celém Španělsku. Jaké bylo překvapení jedné české studentky, když k ní doputoval mikrofon! (nahrávka jako důkaz skutečně existuje!). Poslední večer jsme strávili jak jinak, než na pláži. A pak v pátek ráno nastal okamžik, kterého jsme se všichni obávali. Loučení... Pro nás však výlet nekončil, celý víkend jsme totiž strávili poznáváním krás Barcelony.
Tímto bych ještě jednou chtěla za celou skupinu vděčných studentů (čti účastníků výměnného pobytu) poděkovat skvělé paní profesorce Martínkové za parádní organizaci celého projektu. Můžu s klidem v duši říct, že to byl jedna z nejlepších zkušeností v mém životě. Všichni teď víme, že dveře domovů našich Španělů máme vždy otevřené. Zároveň naše poděkování patří i paní profesorce Daňkové za její úsměvy, hřejivé věty, povzbuzení a mnoho dalšího. Děkujeme <3
Video z výměnného pobytu: https://gopro.com/v/zPaGBqyrG0dgR
