Naše ostrá expedice bronzové úrovně se uskutečnila ve dnech 21. – 22. září 2020 ve Chřibech. Náš tým tvořily Bianka Drhová, Denisa Drhová, Tina Hostašová, Ludmila Mičulková a Valerie Rubešová. Když jsme se v 7:15 sešli s našimi instruktory, paní profesorkou Fuchsovou a panem profesorem Fliegerem na autobusovém nádraží ve Zlíně, objevil se první problém. Dvě z nás zapomněly doklady o bezinfekčnosti. Naštěstí jsme to do odjezdu autobusu stihli vyřešit a naší výpravě už nestálo nic v cestě.
15. 10. 2020 - Mgr. Miroslav Flieger
Ostrá expedice bronzové úrovně DofE
Vystoupili jsme na zastávce Velehrad, rozc. Modrá, odkud jsme za pomocí mapy prošli kolem malebných rybníků až k Velehradu. Tento klášter nás zaujal svými architektonickými prvky určující románský, barokní i gotický sloh. Proto jsme zde pořídili několik fotografií.
Další rozcestí mělo být U Lípy, které jsme však neviděli, ale i tak jsme došli po červené značce bez větších nesnází k rozc. Nový Dvůr. Cestou jsme vystoupali nad obec poměrně příkrým kopcem a pocítili tíhu batohů. Podél cesty rostla vysoká rostlina se žlutými květy, která se, jak jsme se později dozvěděli, nazývá topinambur a z jejích hlíz se připravují výživné pokrmy.
Poté jsme došli do malé usedlosti Chabaně, která nás kromě pěkného posezení, kde jsme si odpočinuli, zaujala také památným stromem – sekvojovec obrovský. Na rozcestí jsme však omylem špatně odbočili, ale naštěstí jsme se zavčas vrátili a vydali se po správné cestě. Byla to velmi úzká pěšina, vedoucí místy přes popadané stromy. Přesto se nám podařilo dojít k rozcestí Pod Břesteckou skalkou, kde jsme se nasvačili.
Když jsme se vydali na cestu, netušili jsme, co nás čeká. Nejdříve jsme procházeli úzkou trnitou stezkou, která vedla strmě do kopce. Jakmile se rozšířila, zjistili jsme, že stoupat budeme celý kilometr a navíc po písčitém povrchu, po němž jsme neustále klouzali dolů. Po čtyřech jsme se konečně doškrábali na Čertovo sedlo. Poté už netrvalo dlouho a spatřili jsme kapli sv. Barbory – místo našeho obědu. Vyfotografovali jsme se a pokračovali dál na hrad Buchlov. Ten jsme si mohli prohlédnout kvůli otevírací době pouze zvenčí.
Přešli jsme přes vysoce frekventovanou cestu a mnoho rozcestí, až se před námi objevila Račí studánka, kde jsme doplnili vodu. Čekal nás zdlouhavý a únavný úsek přes kopce k rozc. Pod Ocáskem. Tady jsme se poprvé vyfotografovali s vlajkou. Po načerpání nových sil jsme se vydali na poslední úsek cesty tohoto dne. Protože jsme se dívali do zapadajícího slunce, přehlédli jsme odbočku a vydali se po cyklostezce, čímž jsme minuli Kazatelnu. K místu našeho noclehu, Skalnímu útvaru Kozel, jsme tedy došli z druhé strany. Uvařili jsme si večeři, postavili stan a po chvilce povídání u ohně jsme šli spát.
Druhý den jsme po dobré snídani (kaše se sušeným ovocem a ořechy) doplnili vodu u studánky U Mísy a sbalili stan. Znovu se vydali na naši pouť. Došli jsme přes další studánku a rozcestí na Zříceninu hradu Cimburk, kterou jsme si společně s našimi učiteli prošli a vyfotografovali se s vlajkou. Probíhá zde již dlouholetá rekonstrukce.
Poté jsme se po zelené značce vydali k dalšímu rozcestí. Avšak vyvstaly potíže. Naše stezka uhýbala z hlavní cesty nenápadně doleva, a protože byla špatně značená, přešli jsme ji a znovu se museli vracet. Nakonec jsme doškrábané od ostružiní došly k rozcestí Nad Přehradou. Po posilnění jsme vyšli kopec, dlouhý 3,5 km za pouhých 45 minut! Cestou jsme viděli obrovskou hromadu mrkví a petrželí, ale protože nevypadala zrovna vábně, odolali jsme a neochutnali. Na oběd jsme měli dostatek času a na Zřícenině hradu Střílky jsme si ohřáli výtečné fazole v rajčatové omáčce. Byl zde krásný rozhled, a tak jsme se vyfotografovali.
Po pár kilometrech jsme došli do obce Střílky, která je známá pro svůj jedinečný barokní hřbitov. Odtud jsme autobusem dojeli do Zlína a cestou přemýšleli o společně prožitých zážitcích, často plných veselí a legrace. Tady už na nás čekali rodiče. Shodili jsme ze zad těžké batohy a s pocitem vítězství nasedli do auta. Zvládli jsme to!
