Dne 20. 9. 2024 se 43členná skupina žákyň a žáků zúčastnila jednodenní výpravy do pohoří Velká Fatra, tentokrát na jeden z nejmohutnějších, nejznámějších a nejvýraznějších vrcholů hlavního hřebene Velké Fatry Kľak 1394 m n.m.
4. 10. 2024 - RNDr. Tomáš Danielis
Velká Fatra - výstup na Kľak
Po loňské premiérové výpravě na Velkou Fatru jsme se sem vrátili, protože nás toto trochu opomíjené pohoří velmi zaujalo.
Díky své členitosti, množství četných hřebenů a dlouhých dolin si totiž stále uchovává velkou dávku nedostupnosti a jakýsi závoj tajemnosti. V okolí se nerozvinula žádná velká střediska a mnoho míst je poměrně odlehlých. Až na několik oblíbených oblastí tak na hřebenech nepotkáte tolik lidí, jako třeba v Malé Fatře nebo Tatrách.
A právě vrchol Kľak je vyhlášený svými krásnými scenérickými výhledy, které jsou mnohými považovány za nejkrásnější v pohoří Velká Fatra.
Z výchozího místa Podhradie (490 m n.m.) jsme se celkem svižně přesunuli pod závěrečné vrcholové stoupání, které nebylo úplně zadarmo. Každopádně odměna bylo obrovská. Zapomněl jsem ještě podotknout, jaké jsme měli počasí: prostě báječné!! Bylo příjemné slunečné počasí kolem 20 stupňů, bezvětří, a hlavně jasné nebe. Na vrcholu jsme zůstali trochu déle, protože takové výhledy se opravdu nevidí moc často, jestli vůbec. Před námi oba hřebeny Malé Fatry jak na dlani, následovaly Chočské vrchy, Roháče, Vysoké Tatry, Nízké Tatry a k tomu ostatní hřebeny Velké Fatry.
Po zasloužené svačince jsme vyrazili po tzv. Velkofatranské magistrále směrem na sever. Jak jsem uváděl, tak toto pohoří má více hřebenů a náš vrchol velmi výrazně ční nad okolím, takže co jsme nastoupali, tak musíme sestoupat, a to je někdy horší než cesta nahoru. Úvodní klesání nás trochu zakyselilo, a to závěrečné nás překyselilo, ale nechci předbíhat. Ještě bych doplnil několik poznámek k magistrále, kde se nám naskytly další úžasné výhledy nejen na hřebeny a doliny Velké Fatry, ale i na Turčianskou kotlinu a údolí Váhu v pozadí s vrcholy Malé Fatry.
Již jsem zmiňoval, že závěrečný sestup byl opravdu silný zážitek. Na dvou posledních kilometrech jsme spadli o 600 metrů dolů, což je opravdu hodně výživné. Někteří kličkovali či couvali a taky se potili více než cestou nahoru. Prostě, jak se říká, zážitek musí být hlavně silný, a ten určitě byl. Zde nám došlo ke krásnému spojení velmi hodnotného fyzického výkonu s úžasnými výhledy a ještě doplněný krátkými výstupy kolegy Libora Hudce z oborů geologie a biologie.
Závěrem nutno říci, že zájezd se povedl nejen díky parádnímu počasí a krásnému prostředí, ale především pozitivnímu přístupu všech účastníků, kteří si vzali nejen dobrou svačinu, ale hlavně výbornou náladu.
Za předmětové komise tělesné výchovy a zeměpisu děkujeme všem účastníkům a budeme se těšit na další společné akce.
Fotogalerie:
